 |  |
Po předchozím neúspěchu, musím říct, dneska mě divadlo Bez zábradlí nadchlo. Balada Cikáni jdou do nebe, je plná vášnivé hudby i tajemné magie, ale nepostrádá ani humor. Přestože je o cikánech , věčně se toulajících světem a svobodných, na mě působila překvapivě svazujícím pocitem. Když se tak zamyslím, tak o cikánech toho, jako člověk prohnaný (nejen) základním vzděláním, vlastně moc nevím. Z celé jejich kultury nám tu ulpívá pouze nelibý zápach skládek a holobytů... Pokud chcete pocítit aspoň zlomek zašlé slávy jednoho národa, doporučuji...
Žádné komentáře:
Okomentovat