Profil

Krize, tak to jsem prostě já. A ne, nebojím se vzít si na sebe maskáče a proužky a puntíky a kostku najednou. A ponožky do sandálů. A možná bych radši vypadla někam do lesa mezi krvelačný srny, než trčet ve městě. I město má svou poezii, zvlášť Matička stověžatá s cinkáním tramvají. Jó, každej si sní o ráji...
...a pak se stejně musí vrátit do rachoty. A tak pendluju mezi rentgenkou a šicím strojem, kde jsem se tu vzala, nemám pojem. Občas natáhnu si boty a pryč, pryč, tančím po kočičích hlavách blátem ulice a závidím ptákům, ptákům nejvíce.