7. srpna 2009 v 2:15 | kriza |
Na dně talíře potkala jsem nauzeu, mý střeva prošla si jak v muzeu, než zmizela v hajzldíře, bez pozdravu. Nechala mě ve špatným stavu, pár panoramat v Krakonoších, kašel usídlil se v hrudním koši...
...no naštěstí dál už ty prázdniny za něco stály :-) Pařili jsme s kámoši, naučili jsme Nhana vařit špagety, přežil, ačkoli jsem ho nechala samotného v kuchyni se všemi těmi úplně tupými noži a struhadlem :-) A pošmákli jsme si.
Potom okupace u Lan, žížafa a všelijaký možný jiný sprosťárny, který se nedají publikovat (postižení vědí) - a už po stopadesáté osmé slavnostně slibuji, že se naučím s hůlkama...
Taky jedna nezapomenutelná noc vyšehradská, kterou by bylo lépe si nepamatovat, žel, je skutečně detailně zdokumentována :-P
A vůbec tam byly samý takový lepší :-D
Pak už vzorně s maminkou do Grécka, kde už méně vzorně vydávám se na loupeživou výpravu za střetem s místní přírodou. Ajnšto počasí na Rhodu dosahovalo 40 ve stínu, výprava se konala v noci. Dle příručky, národní zvíře ostrova, jelen, už prý všechny hady zadupalo do země, tak se nebylo, čeho bát. Vyrazila jsem na skalu nad městem. Ostré sopečné kamení je opravdu ostré a plné děr, ověřeno očmo i pohmatem, v sandálech a šatečkách je přecejen lepší lézt po čtyřech. No zas tak objevné to nebylo, nahoru byla vyšlapaná poměrně dobrá stezka, ale jistota je jistota... (poznámka: najít stezku ve tmě při zpáteční cestě už není tak jednoduché, poznámka II: když příručka mluví o suchomilných rostlinách a trnitých keřích, nemáte nejmenší představu o tom, co tím myslí...)
Kdysi jsem viděla v jednom dokumentu tzv. masožravý keř, ne že by lapal na svý listy mouchy, jako ostatní slušný kytky ale je tak trnitej, že když se do něj zvíře nebo člověk zamotá, už se odtama nedostane, rozhodně ne s kůží.
Vzpomínka na něj se mi vybavila, když jsem zjistila že stojím nad kolena v pláni trnitejch a víc trnitejch věcí. Být ten keř vyšší, asi už bych to ze sebe neodmotala, dobrodružství za všechny prachy. Ale za ten výhled na celý to městečko v zářivým prstenu nočních reflektorů kolem mě, na moře šplouchající pod zářícím měsícem a snítku voňavýho koření (míň pichlavý křoví), to stálo. A jako bonus pár sexy šrámů - a že pálily, když jsem si pak dala noční koupálko bez :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat