13. srpna 2009 v 1:11 | kriza
Mlhou barvy křídy propadávaj Perseidy,dneska nezajiskřej ve tvejch očích, snad napřesrok, skočím. Zatím kreslím klikyháky na sklo a můra co tam sedí, že spala by, ať jdu už taky. A velkej brouk krouží a do světla naráží, já proklouznu s kuráží a zpod krovek mu kradu tři chleby se slaninou, doufaje že jeho zraky na mně nespočinou. Zase bloumám nocí/ránem a ono už je třináctýho, snad ráno vstanem- já a mý rozlámaný kosti -když je to magický datum. Naštěstí mám imunitu, jak všichni zrození tu, s vypáleným cejchem toho čísla, už navždycky nám jasná hvězda vyšla. Prej. Jo až vypiju všechnu mlhu a spatřím ji, bude hej...
Žádné komentáře:
Okomentovat