No toto, měsíc žlutší než billboard od fernetů vyplazuje se na mně zpoza komína, jak by na mě chtěl cosi prásknout světu...nevím, marně vzpomínám. Pacholek srabsky couvá, netroufá si, snad bojí se, že bych ho vyždímala z tý jeho krásy. Naiva, i křídla mouchám trhám s nechutí, slibuju, že jeho svitem si ruce nazaprasím...
Radši si počkám do úplňka, vytasím všechny svý šavlozubý zbraně a budu se chechtat na stráni, jak před vytím uhání přes celý nebe....vida nakonec práskla jsem sama sebe...
Žádné komentáře:
Okomentovat