Tak a stojíme na srázu léta, ruce rozpřažený, doufajíc že poletíme všem radostem vstříc. A možná si připadáme trochu trapný, jako Ježíš v Riu, když lije a lije a mokrý provazy táhnou se z nebes, jsme jako loutky k obloze připoutaný, snad o to víc máme nárok na malej kousek svejch osobních křídel, co nás odnesou. Svý povinnosti a zádrhele zavázaný v rancích aspoň na tři uzly, skopnout do stoky, nebo aspoň přivázat na hodně dlouhý lano k palcům u nohou a užít si tu chvíli, než škubneš a vrátí se zpět jako bumerang...
A víte co, já vam přeju, ať vás nedostanou, kdo chce ať si čuchá moře vůni slanou, ať zajede k mámě na sekanou, ať v partě nikdo nestojí stranou, ať na maják vám šplouchá, pod oknem bzučí louka ať parníky jezdí podle plánu, ať je teplo tomu kdo se vrací z flámu k ránu, ať rostou borůvky ať džemy se vydaří ať v normě koušou komáři, ať vnoučat užijou si na stáří, dědové a babičky, ať zocelej se dětičky u táborovejch ohňů, ať plněj se vám deníčky abyste měli na podzim a v zimě na co vzpomínat...
Žádné komentáře:
Okomentovat