Já a plavání

15. srpna 2009 v 16:43 | kriza | 

Ve vodě se plácám už dlouho. Už jako novorozeňátko jsem polykala chlorovanou vodu a čurala do bazénu. Pak někdy v předškolním věku jsem se naučila plavat "paní radovou", styl používaný obyčejnými choboty, kterým se dá docela v klidu přeplavat rybník.

---

Potom jsem začala chodit do Delfínka, nejdřív jsem byla vyjukaná, když jsem se doplácala do poloviny 25m bazénu ale časem jsem se naučila dýchat do vody a nakonec jsem s očima navrch hlavy a jazykem na vestě plavala prsa, kraul a znak před staršími nasvalanci z prvního družstva,kteří mi funěli na ploutve. Bývaly to krušné kilometry. Já dítě chrosťa, co si mně při vodním pólu klidně přehazovali i s balonem...ale zocelilo mě to a já vodu miluju.

Nebyla jsem žádný lumen, ale i tak jsem si připada drsně oproti ostatní populaci, která se bojácně sune bazenem stylem "hlavně ať mi nikdo necákne do oka". S tím jsem si několik let vystačila, až do doby před dvěma roky, kdy nám kamarádka přes internet sehnala soustředění.

Na místě jsme zjistily že naše spolubydlící, přes kterou jsme se tam protlačily, je mistr republiky na 100m znak! A zbytek týmu na tom byl podobně, uff. Náš trenér, pan Karel Nedorost, bývalý trenér české reprezentace ve vodním pólu, byl vůbec úplně skvělý člověk. Vycvičil nás neuvěřitelně. Celý týden jsme jen vstaly, nasnídaly se, šly plavat, naobědvaly se, spaly, šly plavat, navečeřely se a šly spát. Bolely nás všechny svaly, i ty o nichž jsme do té doby netušily, že je máme...třetí den už ani nešlo zvednout ruku a vyčistit si zuby. To byla pařba.

Potom jsem chodila plavat sama a snažila se zlepšit svoji fyzičku. Začínala jsem na upocených 2*500m prsama. Pomalu jsem přidávala, naučila jsem se jakousi úchylnou otočku a do roka jsem byla na 2km kraul. A mohla bych tím plavat i déle, kdyby dnes ten bazén nebyl tak drahý.

A teď, po dalším soustředění, znovu nabitá silou, stojím znovu na začátku. Musím se naučit plavat motýla. A taky bych měla zapracovat na té správné obrátce...