A je to, je tu léto!
Přišla trocha aprílovýho počasí, několik spršek a poslední pokusy o sníh a vtom bác ho je hic jak na plechový střeše. Tráva co radostně vypukla k nebi najednou zjišťuje že nemá síly a rezignovaně klopí stébla k zemi, květy visej unyle ze stromů a tiše vzdychaj, šířej těžkou vůni, co se válí při zemi a lesní zvěrstvo z toho úplně šílí a šíleně pelichá. Je to horší než plantáže zralejch pampelišek a topolová alej k tomu. Všechno to víří vzduchem a práší se z cest. Tak zůstanem radši nepřítomný duchem, za nosem necháme se vést.
Občas mám pocit že mi hoří za patama a pak zas, že se mi zapalujou lejtka, vlastně nemám páru, do kterejch pekel se to zase řítí, ale ono se to vyvrbí, jak šeptali podél vody, prej že není už místa, prej že něco se chystá...Vím, že nic nevím, a tím jsem si jistá...
+ dodatek zpod špuntu u vany:
Proč máš tak velké pumpky?
Moucha mouše křídlo kouše,
vlk ukryl se v ovčím rouše...
Pojďme si hrát na krokouše,
pouštět větry ve výhni pouště!
Žádné komentáře:
Okomentovat