Aneb zdvihla jsem hlavu od knih, a co nespatřím:
Lahvozlacení
Poslední zbytky slunce,
Národní galérie
odrazí je.
A ony tančí
na rozestlaným gauči.
Lahváč v koutě v nich utonul,
smutnej a prázdnej, je to vůl.
ranní lahváč na bolení hlavy,
prej, že se to spraví...
Dva ospalci utahaní,
dva ospalci na kavalci,
zaskučí si v náručí.
Žádné komentáře:
Okomentovat