Tento pojem může označovat stav, či nedlouhý proces, na konci života každého živého organismu. Podle úhlu pohledu v nás budí rozličné emoce.
Zaprvé je to aspekt biologický, organismus přestane fungovat a není více tím, čím byl dosud. Poměrně dost času jsem poslední semestr strávila na 3. fakultě University Karlovy a tak jsem se se smrtí často setkávala. Počáteční strach mě brzy přešel. Smrt není ani hodná, ani zlá, ani děsivá. Je dokonale klidná a definitivní. Může bolet, když vás opustí vaši blízcí, bolí umírání a stárnutí. Ale smrt toto všechno ukončí, už není více, co bylo dřív.
Poté uhasíná život jednotlivých buněk, mění se elektrické potenciály a probíhají chemické reakce. otázkou je, co na to mozek. Kolik je potřeba na udržení kousku mysli? Nebo je snad mysl oddělitelná? Existuje duše? Na to vám neodpovím. Co ale znám, je pocit při meditaci, když svou hlavu prostě vypnete. Nepodaří se to každému, a chce to trénink, někdo má naopak štěstí...tisíce a tisíce mnichů o tento stav mysli věky usilují. A je jedno, jestli tomu říkáte nirvána, rozsvícení, nebo jak chcete. Poznáte to. Dokud se musíte ptát "To bylo ono?" nejste tam. Ale pak...víte jak vypadá absolutní nic. A je to dobré. Nevím, je-li to stav bilogický, či fyzikální, ale je to dobré.
Každopádně, byl-li by to jev fyzikální, nějaký přechod "duše" do vyšších sfér, pak si to představuji jako Minkowského časoprostor. Je tvořen dvěma nekonečnými kužely, jež se protínají v hrotu. Ve spodní kuželi jest minulost, nahoře budoucnost a onen bod je současnost. V těchto kuželích se nachází fyzikální veličina zvaná Interval a může být časopodobný, či prostoropodobný - každou událost můžeme učinit současnou či soumístnou s jinou událostí! To je velmi zajímavá myšlenka, která nutí člověka soustředit se na současnost, protože minulost i budoucnost může být jakkoli překroucena. Ostatně u minulosti je to snadno viditelné, např. popírání holocaustu...a vůbec chování dnešních médií. Nevěřte nikomu a jednejte podle nejlepšího svědomí. Protože každý může změnit svět, budoucnost není pevně daná. Není nic jako Osud - jen míra pravděpodobnosti. A já říkám, každá pravděpodobnost je 50%, buď se zadaří, nebo ne.
Abychom se vrátili k fyzice, uvnitř Minkowského kuželů se částice pohybují rychlostí menší, než je rychlost světla, na jeho povrchu pak jsou fotony s rychlostí světla a vně...vně ja krásný prostor pro filosofii a náboženství, protože co je tam, nikdo neví. Tento model docela dobře odpovídá představě světla na konci tunelu, která je dnes velmi rozšířená. Pokud se vydáte na druhý břeh, jednoduše projdete skrz kužel a "vidíte" onu vrstvu fotonů. Ovšem co tady znamená slovo vidět, to se mě už neptejte :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat