17. srpna 2009 v 2:35 | kriza |
Tančím na poslední tenký hraně měsíce a celá jsem tak nějak v novu. Doufám že odlejou mě ze zlata, modlíc se, znovu. Odešli za obzor, ti s křesadly, a nad městem je nedostatek hvězd. Na odvrácený straně smutnej tvor, co se šedí nechal svést. Kráterů Měsíce tisíce jest. Na dně Lamé i Linné však tma jak ve džberu. Život je občas svině.
Žádné komentáře:
Okomentovat