Lovila jsem nějakou hudbu a zase jsem objevila Ameriku :-) A jak už to tak bývá, ráda si k hudbě najdu i nějaký obrázky. A já vám na to koukám, koukám a pořád mi to někoho připomíná. No vážně, Bob Dylan zamlada má v ksichtě něco z mojí mámy...a pak zas z mýho táty. Jsem z toho úplnej jelen.
A samozřejmě kombinací mý mámy a mýho táty sem já. Odjakživa jsem z fotek paf, jak jsme si podobný. Je to zvláští pocit, když koukáte na obrázek a nemůžete se rozhodnout, jestli jste na něm vy, nebo ne. Jsem strašně podobná mámě v mým věku...tedy spíš ona je podobná mně, protože já mám ty kudrnatý vlasy svoje, zatímco ona měla trvalou...taky paradox, kudrnatá jsem po otci, kterej je co pamatuju plešatej :-) No řekněte, že jo to zvláštní?
Śkoda že nejsme v přízni, třeba bych pochytila aspoň trochu hudebního sluchu...
Jistá podoba by tam byla, že? Tím se vysvětluje, proč nikdy nebudu roztomilou blondýnkou, jak si někteří stěžují :-D Asi je trochu úchylný podobat se chlapovi, ale on v sobě něco má, i když má ten obličej takovej křivej, radši budu budu mít ticíckrát zmuchlanej ksicht jako on, než mít místo ksichtu unylej lívanec. Aspoň vím jak budu vypadat stará, když budu moc chlastat a když mi po přechodu naroste knír...
Žádné komentáře:
Okomentovat