Ehm ehm ehm, tak jsem se zase po dlouhé době přikulila. Vážení slavte (tedy ne, že by to tu ještě někdo četl). Zkrátka rok se s rokem sešel a nastal zase čas Polovánoc (12.6.) V plánu bylo...
...rozbít wigvam ve Stromovce a velice romanticky se při tom natlásknout. Trošku se nám postavil do cesty příšerný slejvák každých 5 minut...
Ale my se nenechali odradit a v plné sestavě jsme se sešli na Výstavišti, svišti pravda, já o půl hodiny později, protože jsem musela dopéct ty mufíky, ale zase jsem je přivezla ještě teplé :-) Bžochi přidala sváteční pití a rozličné laskominy z pécé (co to je sme řešili pěknou chvíli :-) a nebyl by to Meldath, kdyby nezkoušel jak to pasuje k cukrový vatě. Zakotvili jsme u Rozária (to jako že tam rostou růže) a dělali ostudu s balónkama -je chytrý si s nima pinkat mezi růžema? Toť otázka pro malýho prince. Ale my jsme spíš každej kus pěknýho vola. Zkoušeli jsme kolik balonků si člověk může narvat pod oblečení. Můžete si udělat pupek/hrb/kozy jak vozy/vznášivej hydrocefalus/ když máte štěstí narvete to do trenek :-D Za hlasitýho povyku jsme vyzvedli ještě Bobina co přivlekl nějaký splašky v krabici a veselili jsme se, než začalo ale vopravdu pršet.
Pak jsme se přesunuli do Vozovny, kde zrovna pařili nějaký menéžři, tak jsme museli zůstat na čerstvým vzduchu, aspoň že pod slunečníkodeštníkem.
Ale byli jsme rozhodně lepší než oni, aspoň prsa jsme měli rozhodně větší. Sice nasadili těžkej kalibr, protože jim přijela travestishow, a že je tuten podnik tak hezky prosklený viděli jsme Helenku i Ilonu Csáklou...tak sme s holkama/klukama pokecaly na hajzlech. Je zvláštní, že stačí pár hadrů a šminek a už jsme je braly jako ženský (aspoň teda já)...třeba to ani nebyli transvestiti. Ale převlíkali se na Našich záchodech...asi proto, že na těch druhejch by třeba mohli/y dostat přes držku? Prostě mi přijde zajímavý jak moc v životě člověka znamená, co má na sobě, nebo kam chodí močit :-D Nebo jaký je barvy.
Musím říct, že sem ráda, že my nasajem snad kohokoli. Co ksicht to unikát. Díky za Lan a Nhana, za šílený matfyzáky, za šílený humanity, za jaderňáky a podobný trotly, za podivný nepopsatelný blázny...za lidi co si nasaděj hučku, balónama si vycpou prdel a v děsným lijáku budou skákat na trampolíně a to téměř úplně střízlivý, co klidně zpívaj/mečej na veřejnosti a zahrajou si s váma Hašta-ašta-hů v tramvaji plný lidí. A budem vás mít rádi i když jste úplně nolmální, jestli se na nás nebudete dívat skrz prsty a přinesete něco k snědku :-)
Nakonec jsme zakotvili u Laupi a Jožina a jejich 4 psů v jejich dva + víko. Ti dobří lidé udělali k večeři těstoviny a pak sme je lovili ve velký kulatý míse a oni mi je házeli na mý čistý kalhoty. O něčem jsme debatovali poslouchali hudbu a hráli jsme si s Knedlem a Zelem, což jsou dvě roztomilý a ještě blboučký štěňátka, co všechno a všechny okoušou. Pili jsme kolu s fernetem a jahodama a bylo nám fajn. Myslela sem na Kachního psa, co byl na operaci, a proto Kachna nemohl přijít. Ani nevím, jak se vlastně jmenuje...
...
A pak bylo ráno. Ty malí čilí prevíti se přiřítili se stovkama svejch tlapek, vrhli se na nás a totálně nás poňufali. Chudák Zelo se ze samý radosti poblinkala. Hold to prostě občas dělá loužičky, i když je to tak roztomilý, no co, psi jsou taky jenom lidi.
Zkrátka tohle byly ty pravý svátky, bejt spolu i když strašně chčije, ať jste tady nebo daleko, bez rozdílu rasy vyznání i klasy, nehledě na rozmary trávicího traktu...
Žádné komentáře:
Okomentovat