Byl večerní červen, vody čas

Nebe sedlo si do hor a plakalo. U srdce mu bylo zima. Řeka se vzdmula, lidi vytáhli kulichy. na teploměru skoro nula, psi zas nosí kožichy a dým je cejtit v ulicích. V botanický zahradě maj výstavu kakabusů a ty taky, marně luštíš jízdní řády autobusů, co ztratily se na počátku června. Čas se zastavil, není kam spěchat a čím, přes mosty, po kolejích, za švestkovou vůní odtančím. Ještě nenarostlo ovoce, zato klacků máme úrodu, upeču si rebarborový koláč. A budu se snažit zapomenout na vodu.

Koláče všem, co teče jim do bot!