Koštětem z mladých proutků je třeba vymést poslední zbytky zimy, pár uschlých těl motýlů, už rodí se noví. Kdo chce plést věnce a hrát si na vílu, potom rád u krbu usuší nohy. Jo u nás v důlině jaro není ještě tak zbrklé, pozdě vychází slunce a když zas schová se za kopcem, brzy se smrkne. Svěží tráva ve větru ševelí, na vzdušných postelích, za temných nocí, ještě tě pod nosem šimrá sníh.
A potom deště, na blátivý cestě, vytlačit ohnivýho oře, až tam na hoře, že prej už nemožem a že už to nejde dál, ani o píď. Ty zmoklý zoufalce bych vám vidět přál. Pak druhej pole oře a podá pomocnou ruku, za vítěznech zvuků a famfáry, konečně vyrazíme do dáli...
Žádné komentáře:
Okomentovat