7. března 2007 v 21:23 | ...aneb profesorce angličtiny
Měj pochopení pro rozhovory se žlutou hlízou
a vesla jenž upravena jsou dnes velmi chutně.
Třeštíš oči, jsou jako třešně.
Teď usmíváš se,
když slepcem jsi vprostřed peckových válek.
V intervalech určených přesně, vylétly náboje,
neb arzenál jest omezený. Potenciál nikoliv.
Obrovské oči tvé jsou jako broskve.
Jsme přemoženi, kapitulace.
Prostorem se třepotá bílá vlajka,
vlajka našich neposkvrněných myslí.
Leč, vprostřed všeho, nepovšimnut, je on.
Mlaskavě olízne se a přepočítá prsty. Své.
Apaticky se usměješ s pozvednutým obočím.
Pochopilas. Vítej mezi Sráči.
Žádné komentáře:
Okomentovat