Na dobrou noc

7. března 2007 v 21:19 | kriza | 

Bylo nebylo jedno království,

kudy tam, každý ví.

Za sedmi horami a sedmi moři

na kraji lesa nora je tchoří.

Jednoho rána přec,

stala se divná věc:

Z luk a plání neozvalo se cvrlikání.

Když vyšel starý tchoř ven,

divil se velmi, že v půli je bílý den.

Ptáků neviděl a ani brouky,

jako by povadly zelené louky.

Vydal se na výlet,

zvědět, proč nefunguje svět.

Žíznivý jak slunko hřálo,

zjistil že v řece vody tuze málo.

V poslední kaluži bláta

zoufá si trepka boubelatá.

Zle je, zle.

Voda zmizela, ale kde?

— z –

Tak začala cesta tchoří

přes sedm hor a sedm moří,

přes hřbety špičatých skal,

taky balvanů pár,

skrz trnitá houští,

až do srdce největší poušti.

Tam, dle starých pověstí

pramen veškeré svěžesti.

Tchoř se dívá a tchoř hledí

a vtom spatří, kdo tam sedí.

Za centrálním vodovodním hřadem

sedí ježibaba s hadem.

Jedna kletba stíhá druhou,

do pekel teče voda struhou.

— z –

A z pekel potom pára stoupá,

na nebi se oblak houpá.

A tchoř vece: neboj se mě,

u nás je tuze suchá země,

putuj se mnou přes sedm hor a sedm moří

potom spatříš mou noru tchoří,

houfy brouků, hejna ptáků

i červené květy máků.

Ale spěchej můj ty brachu,

ať nezaschnou lusky hrachu.

Oblak běží, jak jen stačí.

Hned za ním se druhý mračí.

A tak první kapky deště

spadly na zem večer ještě.

— z –

Následujícího jitra

ptáci pějí, že už je zítra.

I starý tchoř má radost,

že učinil suchu za dost.

— z –

Tak končí pohádka o našem tchoři,

který žije za sedmero moři.