A je tu podzim, rána se topěj v mlze, že bys nenašel vlastní boty a cestou zakopáváš o listí a padáš do kaluží. Někdy bych tam vážně radši zůstala ležet a tlela. Ale musím mašírovat, alou! A pak tam někde v tý šedi plave slunce znechucený a ospalý, není ho vidět. Ani nezvedám hlavu, páč sem ve sklepích starý Prahy. Občas chčije. Zrovna mě za krk, když se vracím domů urvaná. Nemám slov.
A jindy zas to poslední slunce vyleze a září jak pominutý, i když už má smůlu, má to spočítaný a za chvíli zapadne. Mžourám na něj v tramvaji.
Už mám dost toho vstávání. Údery budíku jsou jak poslední ozvy tvýho srdce. Táhne mi na palce a pod polštářem je pořád ještě tak slastně. Oči zamčený na sto západů, urputnej boj co je předem prohranej, tam vzadu v hlavě ti už zní doprdele doprdele doprdele!!! Vstyk, hlavou narážíš do stěn a hledáš futro zaslíbený. Když budu mít štěstí, najdu svý dělnický kalhoty s laclem a navzdory budu pít čaj z děsně epesního hrnku z křišťálu, co má na dně svý vlastní studený slunce. Tak co, vezmu si dnes s sebou ksicht nebo obličej? A záleží na tom někomu? A pak čekám že se stane NĚCO...asi marně. Zas si nesu domů jen otlačenou zadnici. Ani nevim kdo mě to vlastně nese, já to nejsem, protože já je tam někde hluboko v kómatu a proklíná příští ráno. A tak furt dokola....
Jen když se stane zázrak, padneš po hlavě do tyrkysový podolský kaluže. Trochu v šoku koukáš na světla jak tancujou po dně. Kyslíkuprostě klesáš, nad hlavou ti pluje velryba. A voda se ti vsakuje do pórů, je to jako droga. Najednou se všechny tvý dávno seschlý nervy spojej JABADABADUUUUU plaveš jak radioaktivní rybička. Dej si bacha, jednou přijde konec bazénu...
Za nějakej čas, po dvou kilometrech leze z vody o dost unavenější ale o hodně veselejší mlok. Má vymyto, díkybohu. A teď koukejte jaký mám v těch plavečkách božský tělo ]:-). Venku najednou není ta hnusná zima a vzduch jiskří pod noční oblohou. A se mnou TO zase tříská. Prej mě čekaj v Zaječích...až mě svrběj podrážky. Zas bych tančila po nocích na blátivejch cestách a byla "ilegal". Sebrala bych svejch pár švestek a hodila je do nebe, čekala jestli se někdy vrátěj....jen najít tu správnou stoupu. Zase dostanu přes držku, já vím :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat