Tak to přišlo, dlouhoočekávaná cesta do CERNu. Jedu s apartní taštičkou. Letíme růžovým prdítkem a busem rovnou do CERNu. Chápete, oni mají bus co má konečnou v CERNu, můj sen bože!!! Tak tady jsme my Češi, dozvídáme se v kůlničce kde si máme odložit bagáž, na poličce pár čínských polévek...holt věda je těžká dřina. Nebude to tak hrozné, zjišťujeme v zápětí v cernské kantýně. Ryby, ovoce a zelenina a ať žijou dortíčci! O tom se školní menze ani nesnilo. Řádně vykrmeni jdeme do musea, expozice je pro veřejnost, takže žádná složitá věda, ha rozumím tomu i v cizích jazycích :-) Poprvé si však můžeme sáhnout na kousek CERNU. A na zahradě je mlžná komora a Gargamel, monstrózní.
Detekční komory V detekčních komorách se nachází např. tekutina těsně před varem (bublinové), nebo páry těsně před kondenzací (mlžné) a nebo ionizovaný plyn (jiskrové). Když do nich vletí hledaná částice, po její dráze se dají pozorovat změny v podobě bublin/kapek/jisker, které se dají zaznamenat a vypočítat z nich povahu částice. |
Potom konečně ubytování a večeře u Číňana, parlé francé-chinois. Jak se sakra jmenovalo to co jsem si dal? A jak se jí těma tyčkama? Zkrátka zase velká ostuda...
Druhý den započal se lahodnou snídaní ve francouzském stylu: sýreček, bagetka, dortíček, džusíček...Potom velké běhání po CERNu, bůhví kolik jsme zchodili kilometrů. Viděli jsme experimenty na East Side, knihovnu, kde se válej vědci, antiprotonový decelerátor, řídící počítačové centrum atp. Prostě mumraj. Spousty hejblátek, kabeláž, všude nebezpečné záření, kapalný dusík. A lije, lije velmi. Večer se hřejeme v restauraci u krbu na břehu ženevského jezera a cpeme se fondue, což je velmi delikatesní.
Třetí den trocha čekání na formality, sítnice nám prý tedy skenovat nebudou, jaká škoda. Výlet po Ženevě. Hezké město. Foto u Trysky, foto u Katedrály, veselé šachy v parku. Odpoledne se jde konečně TAM. Cestou necestou za sídlištěm a dvěma osly, za kouzelnou závorou, skrývá se velká hala. A v té hale je díra až do pekel. Na dně sedí ALICE a šteluje se. A my jdeme za ní. Nasadit helmičky (v případě havárie lze použít jako záchod:-D) a hurá do výtahu. Spousta vduchotechniky, chlazení, hadiček a drátů jak vzteklejch hadů. A za tím vším už je vidět obrovský magnet ALICE. Pro jeho rozměry ani nemáme slovo. Přeúžasné. Taky sám "ó velectěný" tunel LHC. Fotíme jako japonská výprava na výletě. To jsem si vždycky přál k Vánocům.
ALICE Jeden z experimentů na LHC. Obří soustava detektorů na pozorování srážek těžkých jader (zlato, olovo) a simulování stavu vesmíru bezprostředně po velkém třesku. Zakopán 100m pod zemí, a věřtě že dostat ho tam a vůbec tu místnost vybetonovat, nebyla žádná sranda :-) |
LHC Současný největší urychlovač částic na světě (obvod 27km). Pomocí magnetů se v kruhu honí spršky částic v jednom a druhém směru. Tyto se "občas" potkají a srazí se při energiích až 15TeV - tj. jedna částice má energii jako letící Jumbo. | Kvark-gluonové plasma Kvarky jsou částice tvořící protony a neutrony, známe jich 6 druhů (up, down, top, bottom, charme a strange). V protonech a neutronech je drží jakési lepidlo - to jsou ony gluony. Když do toho pořádně praštíte, budou mít dost energie, aby nebyly v těchto částicích svázané, ale takříkajíc volně plavaly...a právě to se bude také "vařit" na ALICI. |
Večeříme v hotelu, tři chody, úžasné. Číšníka může vomejt, někteří členové výpravy stále tvrdohlavě zaměňují "antré" a "desér". Čtvrtý den volně se rozprcháváme, my za osvědčeným Vůdcem do Ženevy. Bagáž za nekřesťanský peníz schováme na nádraží a štrádujeme. Nad jezerem fičí jak o život. Stočíme se znovu ke Katedrále a tentokrát i šplháme na věž. Město máme jako na dlani. Když jsme na Severní vížce, je právě poledne a zvonkohra se dává do tance, odbíjí 12 a pokračují zvony v celém městě až k horám, kde se třpytí první sníh, co ho včera přinesl Sv. Martin. A taky tu hore děsně fičí. Potom poslední francouzská bagetka, zapečená a s veselým tanečkem. Ještě utratit co možná nejvíce švýcarských a francouzských "fufníků" co se nám tu při tom pendlování nahromadily - takže víno, čokoláda a tak...Pusu a šáteček, najít spoj na érport, nakonec se vezeme i vlakem (6min, akorát čas na rodinné foto - samospoušť, tři dva jedna aaaa vystupovat :-) Na letisku se přese všechny potíže a nástrahy osudu scházíme všichni a včas, roztočte tedy vrtule. Posledních pár pohledů na vrcholky Alp..a za chvíli už ve tmě svítí světýlka Prahy.
Žádné komentáře:
Okomentovat