Byl to zvláštní den. Začalo to už večer předtím. Potemnělý byt, lezavá zima a křepčení v martenskách. Jako Japhy Rider vysoko ve svým hnízdě, čaj ze kterýho se kouří a osvětlená ulice, kde drnčej tramvaje a všechno se to chvěje v rytmu města, který nikdy nespí. A The Doors pršeli z repráků, když choulilo se moje tělo v záhybech spacáku. A svět byl tam venku.
A pak člověk, kterýho obdivuju za jeho klid mi řekne, že se to naučil kvůli mně. A pak zas jen vodopády slov jen tak, aby se neřeklo/trapný mlčení a jídlo za běhu. Fakulta lékařská opravdový lidský součástky a nasládlá vůně formaldehydu, kterou cítím ještě dlouho potom. Neodbytnej pocit, že zubatá je někde poblíž a zlobí se, že jí berou hračky.
A shon a chaos, a tajný heslo k zlatý bráně a víření, nechám svět kroužit kolem sebe a čekám na prvním schodu před kostelem. A ze všech těch lidí co se kolem motaj se svejma ksichtama uleželý večerní nudy ji poznám na první pohled. Nastupuje a rotuje rychle v malejch kruzích mýho osobního nepořádku a snad si to i užívá. Za dvěma rohama, co hlídá týpek s bambulí, zakotvíme, neb počasí je nechutný a já už za sebou vleču všech svejch pět švestek moc dlouho. Plníme rozkazy shora, neb jsou grogočasy.
Snad to bylo tím šerem, nebo snad celodenní únavou, vhnízdil se nám do programu hajzlík šašek, nějací ti mágové pochybných kvalit a nakonec král s celým svým dvorem. A děly se věci nevídané. I soudili permoníka, že sežral jednorožce a načuřený starý jasan (roubovaný lipou) dožadoval se krve panen, jiní zas pletli z hovna bič a pak provozovali SM hrátky...a nemohlo to skončit jinak, než bujarou hudbou a tancem. Mrholice za krkem probudila mě cestou domů...
Žádné komentáře:
Okomentovat