Zšeřilo se a vzduch dýmal kouřem, zahalil krajinu. Celá za závojem šedivýho snění nějak posmutněla, zástupy stonků odešly z polí a lístek za lístkem svlékají větve. Scéna utichá.
Vrn vrn drobné zhoupnutí, cesta co utíká pod koly. Míhání světel a ozvěny dálek. Tady se to kdysi všechno dělo. Ale jsou pryč naše jabloně a houpačka už nevrže pod okny a vlak drnčí v jinejch vitrinách cizím lidem, nafta vsakuje se do země.Hrabu jinou zahradu, listí snad z buku, odnést, kde nebude překážet. Naleštit kameny a uhladit pěšinky okolo zvláštního kvítí, co roste do věnců, hromničky svítí, kéž hřály by k rozkvětu listopadek. Pár zlatejch písmen a od pusy jde pára, fičí. Kdo teď zahřeje mi zmrzlý prsty, usmolený od bláta a vosku...
Žádné komentáře:
Okomentovat