25. září 2009 v 0:59 | kriza |
Ptáci šustí v listí a vyzobávaj oči zbytku léta, prahne zem. Tak nad vůní z burčáku, říkam si co je mi do ptáků? Po létě je veta, poslední drobky smetám, a ospalky v koutcích na začátku mlžnejch rán. A pak déšť a plískanice a bláto, v kabátech jsme každej sám. Nad vzpomínkou z práznin, říkáš si, snad stálo to za to. Snad ještě pořád stojí to za to, i přes to bláto, hnilobu ve vzduchu a přeplněný ranní metro. Pod šedou oblohou jak pod nánosem prachu, bojovat za délku dnů a pořád ztrácet. I když dělaj, že maj radost z barevnýho listí a sněhovejch vloček a vánočních stromků, stejně víš, že čekaj až zamávaj ptákům, až budou se vracet...
Žádné komentáře:
Okomentovat