19. září 2009 v 21:49 | kriza |
Milí přátelé,
mám se vesele, mám se krásně, čtu si básně. Courám sklonkem léta, žlutí ptáci, eta, eta, balej kufry na kraj světa. A já v zapomněných zákoutích a němých uličkách, kapsy plné pokladů, o kterých nemůžu říct, snad že by zmizely. Sny blyštěj se ocelí a listí začíná hrát zlatem. Pohádku o kaštánku povím, o kulatém...
O kaštánku barvy černého piva, co stejně tak sladce sníval. Pak kutálel se dlažbou kutnohorskou za zpěvu klavírů, listí motal vítr do víru a pak pískal na Barbořiny fiály. Jak my se nasmáli. V obležení starejch veršů a novejch rýmů, na žlutej papír kdosi tesal zimu. Ale nám zněla zlatá šedesátá a čajovej lístek je kniha svatá, tam v závětří. A minulo spoustu kočičích hlav, dej si pozor Marie-Anno na ústav...na ústav odložených cviček...
Žádné komentáře:
Okomentovat