... nebo spíš černá díra?
Asi nějak stárnu a čím dál tím víc zjišťuju, že v horku mi není dobře, ačkoli dřív jsem se na letní pařáky vždycky těšila. Byla to jedna z mála chvil v roce, kdy jsem se ohřála. Teď jsem ale měla intezívní pocit že asi brzo zdechnu a i pouhé přeběhnutí zpod slunečníku do moře mi dělalo problém.
Nejen to bylo ale příčinou, že do Černý Hory, zvlášť do Budvy už fakt ne. Černohorci jsou stále naložení v moři u břehu, a to tak, že se kolem nich skoro nedá projít, po boji na vás potom čeká pás odpadků, no a řekněme si to po pravdě, občas i splašků! Na pláži pak neexistují odstupy mezi dekami, klidně vám strčí nohy do ksichtu a bude-li vám to málo, můžou začít hrát o vaší hlavu volejbal a nebo, velmi oblíbené, když se chlapcům nekdo zalíbí, začnou po něm metat kameny, klidně přes vás....taky jsme jich s matkou pár do hlavy schytaly
... jinak chaos vládne i v silničním provozu, chodníky zde slouží překvapivě ne pro chodce, nýbrž pro auta, která na nich parkují na všechna čtyři kola, chodci se motají po silnicích a všichni troubí. Zpestřením jsou potom kontejnery na odpadky, které, asi aby se odpadky nezapařily? stojí otevřené dokořán a šíří neskonalý puch. Jediný štěstí, že uvnitř bývá uklizeno, pár švábíků a mě už by kleplo.
Aby to nebyla zas taková litanie, tak musím pochválit přírodu, která ještě přežila výš v horách a taky výlet do Kotorského zálivu byl pěkný. Ta země za to nemůže, ale Černohorci pobřežní jsou národ špinavejch opic, možná pohostinnejch, ale opic.
Žádné komentáře:
Okomentovat