|
Pernější část týdne je za mnou, ale aby to bylo tentokrát extra, sic bez talentu, ale s nadšením, jala jsem se hrát volejbal v našem dream-týmu na Open air Strahov.
Míč jsem neměla v ruce dva roky, spolu jsme nikdy nehráli a ani jeden z nás neměl žádné chrániče, se kterými by mohl machrovat před ostatními... Umělý mokrý povrch hřiště klouzal jako sviňa, většina se nás tam vymázla už při tréninku (ano jela jsem jak dlouhá tak široká).
Plácali jsme do toho, jak nejlépe jsme dovedli. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a ani nějací prsatí zabijáci s výskokem 3 metry nás tedy nerozhodí. A vůbec, byli lepší jen o konečnej počet bodů, tak o co jde.
I přesto jsme zasadili zdrcující úder. Sobě :-D Aspoň tedy já...mé nebohé netrénované hnátky těžce nesou všechny ty bagry, zvláště ty po přestávce, kdy už nám svaly docela vychladly. To byla bolest. Ráno jsem myslela že si nenasadím ponožky. Ale šla bych zase ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat