Slunečný den

Město se zalklo. Zlato svatozáří pomalu stéká po zdech, jak praještěři staří vláčíme se ulicemi. Hadi kolejí svíjí se v rytmu, elektrice podlamují se kolena. Fata Morgana tančí po asfaltu, zmámená, lehký šat lepí se k temné hmotě, těžší a těžší, až padne pod tíhou vůně cypřišů. Polednice skryla se v loubí, stíny jsou krátké a mělké, není kam se schovat. Praštění města snaží se přivábit bouře ze severu. Smečku elektrických nebeských kocourů. Se soumrakem pomalu přichází, protáhnou se pod brankou a do ulic, milostná píseň , srst jiskří. A zdáli bubny, kapky padají na víka popelnic. Město léčí se z úžehu.