Tma se snesla na střechy, babyka tančí ve světle odnaproti. Slepej čas číhá v rohu, pomalu tiká, než odteče. A ty si říkáš, jestli mu utečeš. Dávno ti rozkousal boty, tkaničky rozpadly se v prach. Těžko se vzpomíná na vlahej vánek, těžko se vzpomíná, jaks chodil po hvězdách. Úhledný křížky řaděj se v kalendáři. Úhledný křížky na hrobech dní, který si rovnáš do rakví.
Bublá to v temnotách. Že bos, že přes střepy klidně bys běžel světa kraj. Prej až zapískaj, až zapískaj... A vidíš, ticho je a za oknem pomalu odkvétá ti máj. Znovu naučit se krokům, znovu odvážit se pod křídla vran. Zahvízdat musíš si sám.
...tak jako já vzpomínám jak tančit na kočičích hlavách klávesnic. Tak jako já hledám, jestli ve mně ještě žijou nějaký básně. Nebo už umím žvanit jen vědecky a jasně. Tak doufej, že spící není mrtvý, že dávno má svý teď, že najdem ty starý linky, děravý kapsy na vzpomínky.
Volám vichry severní i jižní, déšť a fujavici, na korábech z mraků, blátem a plevelem, my se s tím poperem...
..."tužkou i perem, tužkou i perem" vracela ozvěnou hradba lesa.
Žádné komentáře:
Okomentovat