Kriza se vyhrabává z mrtvých a zazimovaných blogů a konečně vám snad něco poví!
Předně musím vyrýt do kůry zimních stromů, vzpomínku na jeden den ve Vídni. Prostě jsme se utrhli a vyrazili. Venku byla lezavá zima a hodiny na věži zářily do dáli a odbíjely čtvrtou ranní. Tramvaj páchla a byla plná těch, co měli ještě včera. Rozechvělá jsem na nádraží posbírala zbytek výpravy a v teple kupé jsme vyrazili na cestu, rozehřátí několika doušky a ukolébáni k drncavému spánku.
Probudili jsme se tváří v tvář zlatýmu kotouči co nemilosrdně prořezával zmrzlou mlhu na pozadí blankytný oblohy. V plný polární, jinovatka lehla do trávy, a my naskočili do ubánu, prohlížet Štefaňák, všechny ty vídeńský široký třídy, načančaný obchody plný lahůdek, paláce, Prátr, a dům od sta vod. Hupkali jsme městem a co chvíli koukali, kde bychom se zahřáli jako zajíčci v noře. Také jsme si pomáhali notnou dávkou lahodné medoviny, jakož i vína. Až jsme sme promrzli k večeru a vánočním trhům, plným světýlek, povyku a tisíce vůní. Viděli jsme snad všechny, co ve Vídni jsou. A pak, to už jsem byla téměř na kost, vyrazili jsme zpět do zemí českých, za doprovodu stádečka pivsonů z Břeclavi (vlak stojí 7min)...
...a pak děsná zima, přituhuje, sníh a shon, staří známí se vracejí z teplých krajin, trocha kultůry a chvíle odpočinku s přáteli, netradičně u pohádek :-) A je to tady, přípravy vrcholí a večer před usnutím mám zlatý jiskry pod víčky...a ráno pak mě svědí nos, prej že něco se stane. Ale jo, samou radostí ze zápočtu jsem si rozbila hlavu o futro, pročež jsem pak úpěla s mraženým hrachem na hlavě a odmítala strojit stromek. Až na malý dávení s kostí v krku u večeře všechno dopadlo dobře a i pod stromkem se něco objevilo, neb jsme asi byli hodní.
A teď milí drazí je čas sbalit svý poklady, kus králíka a všechny ty bichle a připravit se na to, co čeká za řekou na konci tohohle a taky v příštím roce.
Žádné komentáře:
Okomentovat