pondělí 25. října 2010

Velká jamesová pohroma

24. června 2007 v 16:04 | kriza |

...aneb jak Křemílek s Vochomůrkou vařili povidla

Léto nám přeje, sluníčko svítí a kytičky rostou. Narostly nám opravdu pěkně, na chatě se nám urodila nevídaná hromada ovoce. Jelikož tam jezdíme jednou za uherskej rok, a to za účelem otrhání řečeného ovoce, tak jsme to sklidily do mrtě, že tam nic nezbylo.
Dovlekly jsme to domů a narvaly do ledničky, dle očekávání to nikdo nežral. Když sestra i máma vyfrčely, řekla sem si, že to teda zavařím, ať se to nezkazí. V rámci záchrany lineckýho cukroví sem se obětovala, a rozhodla se, že z tý trochy červenýho rybízu udělám i džem, protože s kupovaným to není ono.
Jelikož nemáme ten správnej mlejnek na červenej rybíz, kterej je na to potřeba, otročila jsem s mixérem a potom pasírovala přes sítko. Zdařilo se. pak následovala procedúra se vším tím vymýváním a ohříváním sklenic, vyvařováním víček, stálým mícháním a sbíráním pěny.
Když se mi podařilo naplnit sklenici tak, abych ani troch neopatlala okraje, pořádně jsem ji "zahlavovala" a otočila na víčko, jak se to má dělat. Ale ona byla zahlavovaná špatně, a james začal tryskat ven. A je to v... projelo mi hlavou.
Pro záchranu drahocenného džemu stačilo ho přelejt do čistý sklenice, jedinej problém byl v tom, že víčko bylo sice špatně přidělaný, dost ale na to, abych si při hysterický snaze ho sundat dřív, než to zatuhne, popálila hnáty a zvládla popatlat všechno kolem :-D
Ke všemu sem takovej idiot, že jsem se rozhodla udělat ještě kompot z tuny černýho rybízu (nesnáším šťopky!!!) a k večeři si upéct lasagne. To už šlo sice hladce, ale skončila jsem ve 4 ráno nad rybízovým šejkem a už nikdy nechci vidět žádný OVOCE!!!

Žádné komentáře:

Okomentovat