Tak mám za sebou brigádu ve večerce. Šla jsem tam hlavně proto, abych viděla jak to ve večerce chodí, vydělat peníze se dá i pohodlněji ;-)
Když jsem přišla: "Umíš s kasou?" samozřejmě neuměla jsem nic. Řekli mi tady se to takhle naťuká, tady se to zmáčkne a už ze mě byla prodavačka. Nastalo zápolení s mými kupeckými počty (na to normálně mám karkulačku, ne :-), potom se taky ukázalo, že polovina obchodu je bez cenovek, ceny si člověk musí pamatovat, takže než sem si udělala tahák nebo všechno zapamatovala, musela jsem volat na vedoucí "kolik stojí romadůr?" to byla teda prča.
Další problém byly cigára, to byste nevěřili, co jich je druhů! A ony byly za pultem a já je musela podávat, no, chvíli to trvalo, než jsme se dostali k těm pravým, ale většina lidí to chápala, když jsem tam prvně a jsem nekuřák, tak jak to mám asi poznat, žejo. Jen jeden protivnej klavírista se svým kufříčkem a deštníčkem kvůli tomu musel dělat scény.
Jinak spousta lidí taky mluví absolutně neartikulovaně a neuvědomují si, že jim není rozumět. Třeba scéna s knedlíkem: přišel pán, cosi na mě zahuhlal, rozuměla jsem mu akorát knedlík a namarkovat, tak jsem mu řekla, že jo, že jsem ho namarkovala. A on se po chvíli vrátí, že jsem mu ho namarkovala! Taky že jo! Jenže on ho byl akorát vyměnit, protože včera koupil nějaký plesnivý, a už ho podruhé platit nechtěl...to to nemohl říct hned?
No lidi jsou různý. Já jsem se naučila tolik se nestydět, teď bych se akorát pořád vrhala na cizí a říkala jim "Dobrý den, bude to všechno? Pět padesát. Chcete na to sáček? Hezký den...." Taky jsem se naučila s tou kasou, trochu počítat a cenovky už taky nastřeluju docela rychle, ale 11 hodin stát ve večerce by se mi teda nechtělo, a to normální zaměstnanci mají i 16-ti hodinové směny, uff uff.
Další problém byly cigára, to byste nevěřili, co jich je druhů! A ony byly za pultem a já je musela podávat, no, chvíli to trvalo, než jsme se dostali k těm pravým, ale většina lidí to chápala, když jsem tam prvně a jsem nekuřák, tak jak to mám asi poznat, žejo. Jen jeden protivnej klavírista se svým kufříčkem a deštníčkem kvůli tomu musel dělat scény.
Jinak spousta lidí taky mluví absolutně neartikulovaně a neuvědomují si, že jim není rozumět. Třeba scéna s knedlíkem: přišel pán, cosi na mě zahuhlal, rozuměla jsem mu akorát knedlík a namarkovat, tak jsem mu řekla, že jo, že jsem ho namarkovala. A on se po chvíli vrátí, že jsem mu ho namarkovala! Taky že jo! Jenže on ho byl akorát vyměnit, protože včera koupil nějaký plesnivý, a už ho podruhé platit nechtěl...to to nemohl říct hned?
No lidi jsou různý. Já jsem se naučila tolik se nestydět, teď bych se akorát pořád vrhala na cizí a říkala jim "Dobrý den, bude to všechno? Pět padesát. Chcete na to sáček? Hezký den...." Taky jsem se naučila s tou kasou, trochu počítat a cenovky už taky nastřeluju docela rychle, ale 11 hodin stát ve večerce by se mi teda nechtělo, a to normální zaměstnanci mají i 16-ti hodinové směny, uff uff.
Žádné komentáře:
Okomentovat