Novoroční

1. ledna 2009 v 0:01 | kriza |  

V ledovým paláci kymácej se tučňáci, v ledovým chrámě kymácej se tuláci a nečekaj na mě. Na zádech ve vaku, mám sny těch tuláků, co cestou světa jdou, zem jim křupe pod nohou, větrem požehnaný a hvězdnou oblohou.

Ikdyž občas máme oči slaný, boty pořád jdou. Doufáme že na nás nezapomenou - starý známí a starý lásky - že jejich fotky nezblednou. Fotky stokrát osahaný, znova prohlížím pod lucernou.

Zpátky jsou jarní zpěvy kosí a tance v trávě rosy, bosí, než přijdou letní mračna bouří, obloha co hoří a proudy co bičujou zem. Snad v podzimním ohni barev se zahřejem, už jsme tu a zase jdem.

Je to jak sen, vteřiny, hodiny a dny, jak perly navlíkám na svou nit. Tak mi na to teda sviť, ty, měsíci, zrovna velkej a kulatej, ať zejtra je nám hej.

Ještě kus cesty máme před sebou, až tam co ty košatý stromy jsou. Svý stříbrný sítě rozhoď do větví, kam zavěsíme svý kokony a možná ještě chvíli nepudeme spát, s plechovkou fazolí a křivou lžicí, s hlavou ještě v oblacích, píseň země poslouchat. A zimou probudit se k ránu, s jistotou všech tuláků, že jaro je na cestě...