Bílo. Bílo. Fičí do závějí. Bílo. A mráz. Takovej mráz, že v něm zatuhla i ozvěna zvonů za vesnicí. Zas jedna z těch zim co se proplíží škvírou pod dveřmi, co čiší z okenic, omotá ti kotníky a zabodne se do srdce, až zamrazí. Černý ptáci jak noty pohřebního pochodu, seděj na větvích, jako by už nebyly dost obtěžkaný sněhem.
A ryby nemaj právo žít. Sekáček dopadl. Krev se rozstříkla po zemi a slizká hlava bruslí po stole. Zasekne se v rohu a koulí očima. Na sítnici se jí zrcadlí strach. Volá na tebe:
"Už brzo...to přijde....Už..brzo..."
Strach. Zástěra. Mami-zástěra. Odstrčí tě, máchá kolem sebe sekáčkem a křičí. Žaludek játra ledviny, všude kolem. Matka pracuje rychle a nože jsou ostré. Hlava. Co ti chce? Ne, nemrkla okem, že ne? A pak, i skz noviny. Hlava šklebů.
Mstí se. Kosti kosti, jenom kosti. Matka chrlí kosti. Má toho dost. Zahodí vidličku. Jde se ke stromku. Je tu chladno, krb hučí jak šílenej. Svíčky na větvích jakoby skomíraly. Jedna ozdoba se uvolnila a spadla. Matka ji sbírá. Kymácení. Hvězda na špici je jak pominutá. Stromek se hroutí. Větve švihají vzduchem. Mají matku. Šlahouny a bodce, stahují se a rvou kůži. Uteč.
Klika, drží. A pak třísk, vítr vzal tě dveřma přes hlavu. Vysmívá se ti. Mrtvej, mrtvej seš tam na záprží, závěj dere se za dveře. Stejně mrtvej jako když se snažíš brodit sněhem v tom svým světříku. A havrani maj taky hlad. Kroužej a snášej se kolem. Neradi by, aby jim to vystydlo. Tma vytejká z lesa a nad ní se nese temný vytí, blíž a blíž. Tak pojď, ukaž jak to dneska naporcujem!
Žádné komentáře:
Okomentovat