Tak a je tu dlouhoočekávaná akce s Brontosaury konkrétně s Chudákem svištěm. Na hrad jsem se srabácky nechala dovést o den dříve, jelikož jsem se nechtěla vléct do Práglu a vlakem druhý den zas zpět, když jedu kolem z hor, že. Hned za branou jsem narazila na brontoprůvodkyni Terku a už jsme se od sebe neodlepily. Po několika prohlídkách (co jiného taky dělat...) dorazili i organizátoři, kteří ale zatím měli spoustu práce s nošením táborového vybavení nahoru do věže (75 schodů nahoru a 72 dolů :-). Ale i z dálky vypadali jako docela fajn lidi, což se nakonec i ukázalo večer, kdy jsme si zahráli na louce před hradem fotbal. Náš dífčí team překvapivě vyhrál, to bylo asi tou širší brankou :-D. PS omlouvám se všem zúčastněným za ty holeně... Večer jsme si ustlali na hradní zdi, nedůvěřivě koukající na mraky nad sebou...s výkřikem "Chč***ééé!!!!" jsme se probrali okolo druhé ráno a upalovali do věže.
Druhý den probíhal v duchu horečných příprav na příjezd účastníků, v mém případě šůrování hradní kuchyně a zametání věže. Čím to je, že při tom člověk vždycky narazí na něčí starý spodky? Odpoledne nastalo a my se vydali k Lipníku. Přišli jsme s předstihem a protože začalo nenápadně krápat a nikomu se nechtělo čekat u kašny, posbírali jsme se v podloubí, zatímco orgstvo se skrylo v cukrárně. Když už jsme byli všici, vylezlo sluníčko a naše první seznamovací hra mohla začít. A pokračovali jsme druhou, třetí, čtvrtou a pátou.....a to vše za více či méně jemného deštíku, protože už bylo po zavíračce a nikdo s sebou nevzal klíče od hradu, tak jsme vytuhli před branou...načež jsme pokračovali v průjezdu, protože bylo ještě třeba připravit uvítací motivačku. Konečně to přišlo, do hradního příkopu jsme symbolicky zahodili všechny naše starosti a mohli jsme oficielně vstoupit do naší Citadely. Na 2. nádvořím nám zahráli, co nás asi čeká a potom, za tmy tmoucí bloudili jsme Husitkou (věž) a vybírali si role pro příští dny. Nakonec nás osud co seděl nahoře rozdělil na šlechtu, měšťanstvo a jak jinak, chudinu, kam jsem se zařadila i já jako malomocná a Bžochi jako kat. Vyfasovali jsme spodní patro věže a bylo nám souzeno spát na křivé kamenné podlaze, pročež jsme samozřejmě udělali vzpouru a srazlili k sobě pár lavic a hned bylo luxusní lóže :-P
Třetí den jsme zahájili snídaní na hradbách.Šlechtictvo dvěma chody, měšťani jedním a chudákům byl hozen pytlík suchých patek hleba. Pěkná motivačka. Samozřejmě na nás zbyl normální chleba jako na všechny ostatní, ač jsme tedy mohli začít jíst až jako poslední. Já schroustala jsem tedy i ty patky, jídlem se neplýtvá. Začínáme se vžívat do rolí. Aby té legrace nebylo málo, nové seznamovací hry, tentokrát s novými jmény a společenským postavením. Ožvýkáváme trávu kolem hradeb, leštíme sochy. Večer zmoženi usedáme k táboráku, Flavio krásně hraje.
Čtvrtý den, otevřít oči, popadnout neseséér a šup do umývárky, ať jsem tam první. Oficielní budíček v 7 hodin, snídaně. Potom mýtíme a hrabeme hradní louku až nám z toho hrabe. Když se k zemi klíží poslední křoví nadšeně tleskáme a uleháme do trávy, po chvíli tvrdě spíme. Konečně oběd, škoda že je toho málo. "Hrabě Mesenšpeku, jestli vybagruješ půl plechu, ukousnu ti hlavu!"...no nic dorazíme se posledními zásobami z domova. Odpoledne hrajeme frisbí, náš tým díky skvělé spolupráci vítězí. Taky psychická aktivitka, se Stázinkou batikujeme, můj první výtvor, sukces.
Pátý den mačetujeme hradní příkop. Tak pojď ty bestie! čínské bojové umění! Adrenalinové zemědělství, výškové hrabání!...pojďte uděláme ceduli a budeme půl hodiny práce prodávat turistům za pade :-) Nenechali jsme se zlomit a příkop byl za směnu vysekán a uklizen. Správce je v šoku, plánoval to tak na tři dny... Odpoledne hrajeme divadlo. Po malé rozcvičce zjišťujeme že jsme všichni strašně nadaní a připravujeme velkou hru na večer. Vložka v podobě Samoiovy kontroverzní hry z hlavního nádraží - děsíme děti v lese. A už jsme na podiu, všechny tři hry ("Hra", "Co je to citadela?" a "Nedobytná citadela aneb Troja") se náramně povedly. Za odměnu následuje hawaiská party na hradbách - květy, oheň, hudba, kroucení zadkem a lahůdečky!
Šestý den je odpočinkový, nojo moc jsme pracovali a teď není do čeho píchnout, tak se aspoň učíme se Stázinkou vázat knihy, to jsem vždycky chtěla umět, žůžo. A mezi tím...čekáme na Godota...vytoužená prohlídka hradu s Terkou...další čekání - a už je tu, není to Godot, nýbrž Maňásek, ale stojí to za to :-D Nacvičujeme na historický průvod Jana Lucemburského. Od brány k podiu a zpět asi 1000 krát. Megliova čajovna, hurá, něco co se dá pít. Trés spirituel.
Sedmý den, finální úpravy a hurá do princeznovského. Samozřejmě foto na památku...A už je tu průvod, plaší se koně, náš nástup je ve dvou minutách zcela překopán. Kejklíř. Rytíři. Ohnivá šou - panikáá hoříme. A zlatý hřeb večera, velký ohňostroj z třetího nádvoří nám vichr žene přímo nad hradby, nádhera. Při vracení kostýmů jsme uvězněni na recepci supermegaslejvákem. Vyčkáváme, abysme konečně vypadli, dostáváme deštníčky, tak bosky a hurá do věže.
Osmý den končí včechna sranda, mačetujeme 3. a 4. hradní příkop a všemožně šperkujeme hrad na Hefaiston - festival umělěckého kovářství. Razíme na malou vycházku po okolí, zpěv, veselá hra na homokládě. Pokus o umělěcké foto na téma "naše tělo" - detail. Z hlíny modelujeme stvůry i nestvůry. Hra na pantomimu a za odměnu promítání našich výtvorů :-D
Devátý den začíná z výnosu vévodkyně netradičně, veselou taneční rozcvičkou v plavkách. Flamenco, irské tance, ba dokonce i kankán! Naštěstí je vydatná snídaně - krupicová kaše! Což se musí po zásluze vysportovat. "Kšandyho bezkontaktní hry", mám zpřerážený snad úplně všechno! A ještě k tomu velká upíří galapárty večer, oni mně snad utancují k smrti! Ještě že máme palačinky a kýbl pudinku (ten tedy dostala Senaya k svátku, ale podělí se ;-)
Desátý den balíme svý švestky. Pusu a šáteček. Ostatní jedou na vandr, já valim domu, potřebuju se zabalit na další cesty...zas někdy...
Žádné komentáře:
Okomentovat