Celá smečka paraplat
vyšla si na chodbu hrát.
Hned jak z dveří vykročím
špičkou na mě útočí,
svět co bije do očí.
Otáčí se v barvách duhy,
kruhy, kruhy,
plachetky jak baldachýny
dmou se jako mořský vlny
při pohledu plachý luny.
Utopená na zápraží
v čtvrtým patře pražskejch věží
na úpatí večera
tak náhle a zvesela
docela jsem zmizela...
Žádné komentáře:
Okomentovat