Ano ano, decelerátor. Slibovala jsem vám zeleninu, máte ji mít. Měla bych se učit singularity funkcí komplexních proměnných, ale to se mi samozřejmě nechce, tak si tu trochu popovídáme :-) Jak jistě víte, jsem pošahaným fyzikem. Aby toho ale nebylo málo, jako koníčka - někdo třeba tančí, dělá sporty - já si chodím trochu zapitvat.
Nejdřív si probereme antiprotony. Jsou to opačné částice k protonům, mají stejnou hmotnost, ale opačný náboj, skládají se z anti(š)kvarků protonů. Když se takovej proton a antiproton potká, anihilují, alias udělá to "plop" a vyzáří se trocha energie. Takže si představte, jak je asi těžký takovýho antiprotona chytit ve světě, kterej se celej skládá z protonů, aby vám nechcípnul...
K tomu slouží decelerátor. Sice by se mohlo zdát, že je to něco, co by se vám hodilo, když maminka uvaří zeleninovou polívku, ale není to tak. Decelerátor znamená zpomalovač. Takový divný částice, jako je antiproton a jemu podobný totiž většinou vznikají na urychlovači tak, že rychle letící svazky napálíte do sebe, nebo do nějakého hodně hustého terče, třeba ze zlata, nebo iridia. Pak to lítá kolem a je třeba to zbrzdit a pochytat. To udělá vhodně uspořádaný magnetický pole. Jedno takový zařízení je např. v CERNu v Ženevě.
A k čemu že je to všechno dobrý? Tak třeba můžete ty antiprotony vzít a střílet je do lidí. Tedy hlavně do nádorů. V současný době se nejvíc používá k ozařování rentgen. Ten má téměř konstantní intenzitu skrz celé tělo, takže vás ozáří tuhle i tamhle, což není zrovna výhra. Mnohem lepší jsou protony. Dají se nastavit tak, aby ozáření předaly přímo nemocné tkáni a okolí tolik nezatíží. A nejlepší jsou antiprotony, které mohou předat až 4 krát více energie a na závěr ještě anihilují.
Žádné komentáře:
Okomentovat