čtvrtek 10. dubna 2014

MHD

Člověk si tak jede tramvají, mračí se a pak na půl ucha vyslechne příběh o dceři na pervitinu, která umírá. A potom si řekne, že na tom s těma zaraženejma prdama vlastně není tak zle...

10 komentářů:

  1. ... aneb jak si uvědomit životní hodnoty a hodnotu života na dvou řádcích

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, tak to je pravda. Hezky shrnuto

    OdpovědětVymazat
  3. Víš, ono jsou dva pohledy, tak jako všude, které spolu věčně zápasí. Můžeš být buď neblaze dotčena trpkou rodinnou tragédií nebo si říct: co to asi vypovídá o rodičích, když jim dcera umírá na předávkování? Drogy jsou volba. Chlastat můžeš celý život relativně bez problému, ale když se dáš na šikmou dráhu amfetaminů, které mají historicky velice bohatou historii, nemůžeš vážit padesát kilo a nosit podprdu, aniž by to s tebou nehnulo.

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, jo. Lidské osudy jsou různé!!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Zaražené prdy mají oproti pervitinu řadu výhod. Například nejsou tolik návykové...

    OdpovědětVymazat
  6. No jo. A stejně si příště zas budeme stěžovat na kraviny.

    OdpovědětVymazat
  7. Vypocute príbehy v MHD sú niekedy skutočne zarážajúce. Mnohí majú také životné osudy, že sadol toho človek ani nedokáže vcitit

    OdpovědětVymazat
  8. Krásně výstižné.

    Jinak opak zaražených prdů - neustálé poprdávání taky není úplně ideální stav. Jak zde docílit rovnováhy, to by bylo téma na nobelovku :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Jo, jo. Jsou na tom ostatní určitě hůře než my....

    OdpovědětVymazat